9.B V PRAZE

„Je to tak!“ hláška tak typická pro 9. B. „Je to tak! Vyrazili jsme na 3 dny do Prahy.“ A jeden zážitek střídal zážitek další. Tím nejsilnějším pro mnohé bylo setkání s českými hokejisty – mistry světa na Pražském hradě. V té chvíli snad ani nikdo nevnímal těch pár kapek deště, které na nás padaly. Ale pojďme na chvíli zpět: první den jsme za celodenního sluníčka prošli Václavák, obdivovali díla architekta Davida Černého - otáčivou hlavu Franze Kafky a čerstvě instalované Motýly na Máji. Prošli jsme Prašnou bránou kolem Stavovského divadla a Karolina až ke Staroměstskému náměstí s orlojem. Kousek opodál, v Pařížské ulici, se dalo pořídit několik fotografií krásných aut a později, v Muzeu voskových figurín, zase mnoho fotografií známých osobností. Nebylo kam pospíchat, a tak byl čas si pochutnat na sladkém trdelníku nebo kafíčku cestou přes Karlův most. S dobrou náladou jsme zamířili na Kampu, k Lennonově zdi, Čertovce a poobědvali přímo u známých Mimin. No a hurá na ubytovnu, odpočinout si a stále plní sil vyrazit na Vyšehrad. Procházka Vyšehradským hřbitovem, kde odpočívá spousta známých osobností, parkem či vyhlídkovými místy si zasloužila příjemnou večerní zastávku v zahradní restauraci. Ještě zbývají síly? Jasně. Zamíříme tedy zpět na Žižkov k Žižkovské věži. Výhledy na obrovské vzdálenosti byly tak nádherné, že se vyplatilo počkat si i na setmění a noční Prahu. Druhý den nás čekala prohlídka areálu Pražského hradu, kde jsme měli více štěstí, než si mohl kdokoliv z nás jen představit. Hokejoví mistři nám zajistili celoživotní zážitek. Zlatou uličkou a po Starých zámeckých schodech jsme nakonec museli sídlo prezidenta opustit. Čekal nás Petřín - růžová zahrada, zrcadlové bludiště a rozhledna. Že je ale čas oběda? Co takhle Palladium – to by šlo. Na večerní divadelní představení v Hudebním divadle Karlín jedině dostatečně najezení a odpočatí. Anděl páně byla další tutovka. A i po divadle bylo dostatek sil na menší procházku noční Prahou. V pátek už jedeme domů, ale je toho ještě tolik k vidění. Karlovo náměstí, patřící mezi největší v Evropě, kostel sv. Cyrila a Metoděje, spojený s posledními dny života parašutistů pronásledovaných nacisty, prohlídka interiérů budovy Národního divadla a tečka na konec – Národní muzeum, kde jsme si mohli v klidu prohlédnout to, co je nám nejbližší. Tři dny utekly a určitě zapomeneme na desítky nachozených kilometrů a nějaké ty puchýře, ale zážitky a milé vzpomínky na společně strávený čas zůstanou. Tak co, jeli byste zas?

FOTO ZDE